Výžblepty

aneb Z deníku potvory, co musí mít vždycky pravdu

Proč přijímám, jak přijímám

Tento článek je pokusem o zvednutí rukavice, hozené v diskusi pod článkem zde. Abych mohla na výzvu reagovat, je třeba úvodem říct, že mám postoj opačný, než autor řečeného článku. Přijímám na ruku, takřka zásadně. A pokusím se vysvětlit proč. Jsem…


Beránkovi

Zelený věnec očekávání přece je vyrostlý ze dřeva nikoli nepodobného kmeni zbrocenému Krví A tak, když tiché minuty ukapávají a má tvář se vpíjí do dějin nezbývá, než obejmout svůj kříž Uprostřed adventu Tedy tisknu své čelo na hrubě otesaný trám A…


Graffiti

Slyšíš? Mlčím teď pod stejným nebem jako ty Pamatuješ ještě, jak chutná tma když kvetou jabloně? A lampy svítí z kaluží Nejinak Chápeš? Všechna ostýchavá nevyřčena Zůstanou kmitat nad velikou prázdnotou A cosi temného číhá Dole Toužíš? Jak hořké…


Hledáte táborového vedoucího?

Jsem podnikavá vysokoškolačka- půlveterinářka a momentálně bydlím v Brně (ač pocházím z dalekého severu od polských hranic). Nejsem sice skaut, ale skautské ideály jsou mi blízké. Mám mnohaletou zkušenost s pořádáním křesťanských táborů, leč toho…


Shit happens

Tak se to konečně stalo. Ano, je to tady. Po třech a půl letech studia medicíny, a víc než málu přetěžkých zkoušek, které jsem udělala snad jen náhodou (a rozhodně s obrovskou dávkou Božího požehnání), mě vyrazili od zkoušky. Poprvé. Už nejsem…


Osamělá slza

Hrst hlíny zaduněla na lesklém dřevě z mé ruky Nepovstaneš přesto tu na jaře porostou petrklíče Víš, za dešťů rány jež jsi zasadila ještě zabolí Snad tichem zamrznu všechny ty drásavé bouře v mé nitru A pak si vzpomenu na všechny básně, které jsem…


Krajkoví

Zatáhls závěsy Čin muže Ohlédnutí A žár Tvých očí dodával rozhodnost dlaním Vždyť jsem již věděla neodlétnu Mlčím z přemíry tužeb Snad vytušíš to z úsměvu Křehká jak stonky sněženek je totiž dívčí něha Zatáhls závěsy Sklopila jsem oči Abys nezahlíd…


Špatný jezdec o jezdectví

Můj kůň se pode mnou plaší. Zas mu něco přelétlo přes nos, a tak se pokouší tancovat na místě. Slabiny má pokryté pěnou a bělmo se mu divoce blýská. Sedím nahoře, a snažím se být zosobněním klidu. To obrovské zvíře pode mnou je jak odjištěný granát.…


Moji milí

Teskním A potmě dotýkám se Vašich tváří Abyste nevěděli Tápu rukou Už třikrát musela jsem zdusit v hrudi Křik raněného ptáka Klopýtám Nedozvíte se, jak ostré jsou útesy Pod příbojem ticha Stojím Na dosah, na zavolání snad Za propastí Teskním A…


Chtěla bych jenom tak jít...

Až se jednou vrátím domů a ucítím zas vůni oněch strání (milovanou a měkounkou jak dobře prošlápnuté boty) tu chtěla bych jen tak jít... Jít pomalu, a kde se mi zlíbí zastavit a plna dojetí mlčet A s něhou hladit konečky trav plavé jak hřívy…