Zelený věnec očekávání

přece je vyrostlý ze dřeva nikoli nepodobného

kmeni zbrocenému Krví

 

A tak, když tiché minuty ukapávají

a má tvář se vpíjí do dějin

nezbývá, než obejmout svůj kříž

Uprostřed adventu

 

Tedy tisknu své čelo

na hrubě otesaný trám

A myslím na ruce tesaře, 

který nevyhladil tento jediný  ze svých výrobků

 

Zelený věnec očekávání však

trnová koruna adventu

skryt a opěvován 

zdobí a zraňuje mou hlavu