aneb Z deníku potvory, co musí mít vždycky pravdu
Až se jednou vrátím domů a ucítím zas vůni oněch strání (milovanou a měkounkou jak dobře prošlápnuté boty) tu chtěla bych jen tak jít... Jít pomalu, a kde se mi zlíbí zastavit a plna dojetí mlčet A s něhou hladit konečky trav plavé jak hřívy…