Výžblepty

Zelený věnec očekávání přece je vyrostlý ze dřeva nikoli nepodobného kmeni zbrocenému Krví A tak, když tiché minuty ukapávají a má tvář se vpíjí do dějin nezbývá, než obejmout svůj kříž Uprostřed adventu Tedy tisknu své čelo na hrubě otesaný trám A…

Slyšíš? Mlčím teď pod stejným nebem jako ty Pamatuješ ještě, jak chutná tma když kvetou jabloně? A lampy svítí z kaluží Nejinak Chápeš? Všechna ostýchavá nevyřčena Zůstanou kmitat nad velikou prázdnotou A cosi temného číhá Dole Toužíš? Jak hořké…

Hrst hlíny zaduněla na lesklém dřevě z mé ruky Nepovstaneš přesto tu na jaře porostou petrklíče Víš, za dešťů rány jež jsi zasadila ještě zabolí Snad tichem zamrznu všechny ty drásavé bouře v mé nitru A pak si vzpomenu na všechny básně, které jsem…

Zatáhls závěsy Čin muže Ohlédnutí A žár Tvých očí dodával rozhodnost dlaním Vždyť jsem již věděla neodlétnu Mlčím z přemíry tužeb Snad vytušíš to z úsměvu Křehká jak stonky sněženek je totiž dívčí něha Zatáhls závěsy Sklopila jsem oči Abys nezahlíd…

Teskním A potmě dotýkám se Vašich tváří Abyste nevěděli Tápu rukou Už třikrát musela jsem zdusit v hrudi Křik raněného ptáka Klopýtám Nedozvíte se, jak ostré jsou útesy Pod příbojem ticha Stojím Na dosah, na zavolání snad Za propastí Teskním A…

Až se jednou vrátím domů a ucítím zas vůni oněch strání (milovanou a měkounkou jak dobře prošlápnuté boty) tu chtěla bych jen tak jít... Jít pomalu, a kde se mi zlíbí zastavit a plna dojetí mlčet A s něhou hladit konečky trav plavé jak hřívy…

Jako už tolikrát, sama prázdná hledám odpovědi na své otázky na pustém internetu. A zase nic. Zas jen kruhy (ach, jak je nenávidím), cyklící se kolem černých děr mého zoufalství. Zase! A zase! Pane! Proč vždycky já? Proč?! Už vyschly slzy. Tupě mě…

V souvislosti s některými významnými životními jubilei mívá člověk sklon bilancovat. Zamyslím-li se nad tím, kde jsem byla před rokem, zůstává mi nad tím rozum stát. Můj život se od té doby změnil víc, než bych kdy věřila, že je možné. To není posun…

Můj Pane, dej mi pokoru svěřit Tobě, co nedokážu pochopit, ani ovlivnit. Kéž se netrápím nezměnitelným. Kéž se neutopím v bahně beznaděje a dokážu vždy pamatovat na spoustu těch, kvůli kterým stojí za to se nevzdat. Dopřej mi překonat strach a…

Zas mě v noci navštívil Ač doufán, nečekán Veselost čistého potůčku Vyvanula léto Než havran zaskřípal své Never more (Vždyť kolika osudy pohneme bezděky?)

Vzhlédnout s uslzenou tváří k nebi. Nadechnout se. A vtom... Okamžik připravený jen pro mě. Zakalená čočka se najednou pročistí. Skrze průzračný vzduch je mi dopřáno zahlédnout záblesk věčnosti. Náhle vidím. Všechno na kratičký okamžik dává smysl a…

Život jde dál... No jo, první láska... Však jsi mladá a hezká, najdeš si někoho lepšího... Tak to asi prostě nebyl ten pravý... Čas všechno napraví... Ještě si třeba jednou řekneš, že to bylo dobře... Snaž se být prostě šťastná... ....atd Lidi, já…

Tento víkend jsem se opravdu neflákala. S blížícím se zkouškovým mi začíná téct do bot a já se začínám (pozdě ale přeci) učit. Skoro celý víkend (rozuměj volný čas o víkendu) jsem strávila děláním strašně otravného protokolu do ještě otravnějšího…

Tiše a zoufale naživu snažím se nedávat najevo tu nevyslovitelnou bolest která mi zůstala na místě srdce. Bude to lepší, říkají Tvrdí mi to v jednom kuse Bláhoví. Vždyť obrátí-li se cokoli v prach, nejde to vrátit. Mé srdce, rozřezané na kousky a…

Najednou, po mnoha a mnoha měsících, kdy jsem si připadala (většinou) krásná, milá, hodná, žádoucí, chtěná a milovaná se dívám do zrcadla. A všechno je jinak. Připadá mi, jako by mi někdo srazil z tváře brýle lásky někoho jiného, kterými jsem na…

„Králův vojáku! Králův vojáku!" křičelo v něm srdce. „Musíš stát při něm. Budete pro mne jako otec, to jsi říkal." Jeho vůle však neodpovídala a jeho tělo se třáslo. Neodvažoval se otevřít oči ani vzhlédnout. J. R. R. Tolkien: Pán Prstenů (Návrat…

Zvláštní, jak může někdy jen několik málo dní obrátit člověku život naruby. Před pouhými deseti dny jsem byla šťastný člověk, který měl lásku, naději, plány do budoucna, a chuť žít a rvát se s nespravedlnostmi světa nikoli nejméně kvůli té lásce.…

Nekonečně sama sedím dlouho do noci u svého monitoru. Brouzdám. Čtu články. Marně se znovu a znovu přihlašuju na sociální sítě, na mail. Kontroluju mobil. Doufám, že se objeví spásná ikonka. Znak nové zprávy, znak nové naděje. Ironicky se šklebím…

Prázdné jsou mé ruce prázdná všechna slova prázdný celý svět prázdná všechna vyznání prázdné vzpomínky prázdná a marná byla všechna něha prázdný je můj rozvrh, mé plány prázdná je má truhlička ale co je nejhorší, moje srdce prázdné není

"Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí jak namoklá psí srst. " Plačtivé Brno. Chodníky lesknoucí se mokrou spoustou. Můj ucouraný pejsek se bahní tím největším blátem, bez ohledu na to, že spěchám, a čištění tlapek mi ubere něco cenného času. Lidé…

Čas pádí jako splašená herka, a tak si člověk ani nevšimne, že utekl semestr, a že poslední článek sem jsem napsala někdy... hodně dávno. A jak tu tak sedím, sama v cizím městě, a nemám, komu bych povyprávěla své trápení, rozhodla jsem se ho napsat…

V minulých dnech jsem často dostávala některou z otázek typu: "Tak jak bylo v Taizé?" a podobně. Jak odpovědět? Jak říct několika málo slovy jak úžasné věci jsem zakusila? Jak vysvětlit, že jsem v tichém vánku zaslechla Boží hlas? Pro mé nevěřící…

Listí. Zlatavé, jasně žluté, oranžové, hnědé, fialové, zelenožluté... Leží všude okolo a my po té nádheře šlapeme. Každý z nich je uměleckým dílem sám o sobě. Marnotratně si nevážíme jejich dechberoucí barevnosti. Šustíme jejich závějemi, aniž…