Až se jednou vrátím domů

a ucítím zas vůni oněch strání

(milovanou a měkounkou jak dobře prošlápnuté boty)

tu chtěla bych jen tak jít...

 

Jít pomalu, a kde se mi zlíbí zastavit

a plna dojetí mlčet

A s něhou hladit konečky trav

plavé jak hřívy horských koníků

 

Jen tak jít a nitro mít vystláno mechem

jenž projednou zadrží hukot mých myšlenek

aby cinknutí každé kapky

jevilo se mi křišťálovým

 

A chtěla bych se tehdy potichu usmát:

vždyť paprsek kmitl mezi stromy

a na pozlaceném jehličí

(jak smaragdová spona v šeru tmavé klopy)

zaleskl se tesařík