aneb Z deníku potvory, co musí mít vždycky pravdu
Vzhlédnout s uslzenou tváří k nebi. Nadechnout se. A vtom... Okamžik připravený jen pro mě. Zakalená čočka se najednou pročistí. Skrze průzračný vzduch je mi dopřáno zahlédnout záblesk věčnosti. Náhle vidím. Všechno na kratičký okamžik dává smysl a…
Život jde dál... No jo, první láska... Však jsi mladá a hezká, najdeš si někoho lepšího... Tak to asi prostě nebyl ten pravý... Čas všechno napraví... Ještě si třeba jednou řekneš, že to bylo dobře... Snaž se být prostě šťastná... ....atd Lidi, já…
V reakci na diskusi u jednoho článku, rozhodla jsem se napsat svůj vlastní, protože se mi zdá, že někteří jsou obzvláště natvrdlí a formát pouhého komentáře neumožňuje je vhodným způsobem usadit. V úvodu bych chtěla zmínit, že se budu věnovat…
Tento víkend jsem se opravdu neflákala. S blížícím se zkouškovým mi začíná téct do bot a já se začínám (pozdě ale přeci) učit. Skoro celý víkend (rozuměj volný čas o víkendu) jsem strávila děláním strašně otravného protokolu do ještě otravnějšího…